Ferdinand VII.
král španělský
Ferdinand VII. Španělský
Doba vlády	1808, 1813–1833
Úplné jméno	Fernando VII de España
Tituly	Jeho katolické veličenstvo Jeho královská výsost
Narození	14. října 1784 El Escorial, Španělské království
Úmrtí	29. září 1833 (ve věku 48 let) Madrid, Španělské království
Pohřben	Královská hrobka kláštera El Escorial a El Escorial
Předchůdce	Karel IV.
Nástupce	Isabela II.
Manželka	Marie Antonie Neapolsko-Sicilská Marie Isabela Portugalská Marie Josefa Saská Marie Kristýna Neapolsko-Sicilská
Potomci	Isabela II. Španělská, Luisa Fernanda z Montpensier, María Luisa Isabel Španělská a nepojmenovaná dcera de Borbón
Dynastie	Bourbon-Anjou
Otec	Karel IV. Španělský
Matka	Marie Luisa Parmská
Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ferdinand VII. (Fernando VII; 14. října 1784 El Escorial – 29. září 1833 Madrid), syn Karla IV. Španělského, byl dvakrát králem Španělska. Poprvé v březnu a květnu roku 1808, poté byl přinucen k abdikaci Napoleonem Bonapartem a na španělský trůn usedl král Josef I. Bonaparte, Napoleonův bratr, který vládl Španělsku až do roku 1813. Po Napoleonově pádu, kdy Španělsko získalo nezávislost, mohl Ferdinand VII. znovu usednout na trůn; vládl pak až do své smrti roku 1833.

Ferdinand VII. neměl žádného mužského dědice a podle platného salického práva se jeho nástupcem měl stát jeho bratr Karel (Don Carlos). Ferdinand VII. ale nástupnictví zajistil prostřednictvím pragmatické sankce své dceři Isabele II. Rozkol mezi stoupenci Isabely a Dona Carlose přerostl do vleklých karlistických válek; radikální karlisté pragmatickou sankci nikdy neuznali a nepovažují tak za legitimní španělské krále ani Jana Karla I. a Filipa VI.

Po lidových nepokojích v Aranjuezu Karel IV. v březnu 1808 abdikoval. Ferdinand nastoupil na trůn a obrátil se na Napoleona o podporu. Dne 6. května 1808 abdikoval a Napoleon poté držel Ferdinanda šest let pod dohledem ve Francii na zámku Valençay.^[1] Historik Charles Oman poznamenal, že výběr Valençay byl Napoleonovým praktickým žertem na účet jeho bývalého ministra zahraničí Talleyranda, majitele zámku, kvůli jeho nezájmu o španělské záležitosti.^[2]

Zatímco vyšší vrstvy španělské vlády přijaly jeho abdikaci a Napoleonovu volbu svého bratra Josefa Bonaparta jako španělského krále, španělský lid nikoliv. Po celé zemi vypukla povstání, což znamenalo začátek španělské války za nezávislost.^[3] Byly zřízeny provinční junty, které měly kontrolovat regiony v opozici vůči novému francouzskému králi. Po bitvě u Bailénu, která prokázala, že Španělé mohou Francouzům vzdorovat, Rada Kastilie změnila své rozhodnutí a 11. srpna 1808 prohlásila abdikace v Bayonne za neplatné. Dne 24. srpna byl Ferdinand VII. znovu prohlášen za krále Španělska a jednání mezi Radou a provinčními juntami o vytvoření Nejvyšší centrální junty byla dokončena. Dne 14. ledna 1809 britská vláda uznala Ferdinanda VII. jako krále Španělska.^[1]

• 1/ 6. října 1802 ∞ princezna Marie Antonie Neapolsko-Sicilská (1784 – 1806), dcera Ferdinanda I. a Marie Karolíny Habsbursko-Lotrinské
• 2/ 29. září 1816 ∞ princezna Marie Isabela Portugalská (1797 – 1818), dcera Jana VI. a Carloty Španělské
  • María Luisa Isabel (* 21. srpna 1817 – † 9. ledna 1818)
• 3/ 20. října 1819 ∞ princezna Marie Josefa Saská (1803 – 1829), dcera prince Maxmiliána Saského a Karoliny Bourbonsko-Parmské
• 4/ 11. prosince 1829 ∞ princezna Marie Kristýna Neapolsko-Sicilská (1806 – 1878), dcera Františka I. a Marie Izabely Španělské
  • Isabela II. (* 10. října 1830 – † 9. dubna 1904) ∞ 1846 František Cádizský (1822 – 1902)
  • Luisa Fernanda (* 30. ledna 1832 – † 2. února 1897) ∞ 1846 Antonín Orleánský (1824 -1890), vévoda z Montpensier

• GRANADOS, Juan. Španělští Bourboni (původním názvem: Breve historia de los Borbones espanoles). 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2012. 264 s. ISBN 978-80-247-4097-3. S. 113–136. 
• Baumgarten: Geschichte Spaniens vom Ausbruch der französischen Revolution. Leipzig, 1865–1871
• Heusinger, E.: Eines Königs Dank. Historischer Roman aus der Zeit des letzten spanischen Königs aus dem Hause Bourbon. Leipzig, 1869

• Pragmatická sankce (1830)
• Karlismus
• Karlistické války

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ferdinand VII. Španělský na Wikimedia Commons

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Předchůdce: Karel IV.

Kníže z Asturie 1788–1808

Nástupce: Isabela II.

Předchůdce: Karel IV.

Španělský král 1808

Nástupce: Josef Bonaparte

Předchůdce: Josef Bonaparte

Španělský král 1813–1833

Nástupce: Isabela II.