Pavel Eisner
Narození	16. ledna 1889 Praha Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	8. července 1958 (ve věku 69 let) Praha Československo Československo
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Pseudonym	Jan Ort
Povolání	jazykovědec, spisovatel, překladatel, básník, novinář a redaktor
Alma mater	Univerzita Karlova Filozofická fakulta Německé univerzity v Praze
Témata	Pražský lingvistický kroužek, Pražská německá literatura a překlad
Významná díla	Chrám i tvrz Čeština poklepem a poslechem
Děti	Dagmar Eisnerová dcera
Podpis
multimediální obsah na Commons
původní texty na Wikizdrojích
citáty na Wikicitátech
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pavel Eisner, též Paul Eisner, někdy vystupující pod pseudonymem Jan Ort (16. ledna 1889 Praha – 8. července 1958 Praha) byl český překladatel, literární vědec, lingvista, publicista a básník židovského původu.

Pocházel z pražské židovské rodiny. Odmalička byl bilingvní. Studoval slavistiku, germanistiku a romanistiku na pražské německé univerzitě, kterou dokončil roku 1918. Od roku 1914 působil jako překladatel v České obchodní a živnostenské komoře. Souběžně pracoval i jako redaktor pražského německého deníku Prager Presse. Kromě toho přispíval i do řady kulturních časopisů, od března 1936 byl členem Pražského lingvistického kroužku.^[1] Po německé okupaci roku 1939 byl perzekvován na základě aplikace tzv. norimberských zákonů. Jeho deportaci do Terezína odložil fakt, že měl německou manželku a nebyl praktikujícím židem.

Zemřel roku 1958 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech.

Eisner je jeden z nejvýznamnějších českých překladatelů, ovládal 12 jazyků – angličtinu, francouzštinu, islandštinu, italštinu, maďarštinu, němčinu, norštinu, perštinu, ruštinu, srbochorvatštinu, španělštinu a s jazykovou pomocí odborníků překládal i z tibetštiny. Nejčastěji překládal z němčiny (např. díla hlavních představitelů pražské německy psané literatury: Franz Kafka, Max Brod, Egon Erwin Kisch, Franz Werfel, většinu díla Thomase Manna). Překládal rovněž odborná díla z oblasti muzikologie a operní libreta. Českou literaturu také překládal do němčiny. Jeho překlady, především z němčiny, jsou jazykově velmi kultivované, vynikají přesností a detailní znalostí českého i výchozího jazyka. Je pro ně typické časté používání neobvyklých výrazů, zejm. archaismů a neologismů, a obecně neobvyklých jazykových prostředků.^[2] V roce 1951 byl v překladu Písma, Svazku I. Vladimíra Šrámka a hebraisty Vladimíra Kajdoše uveřejněn jeho doslov, v němž analyticky hodnotí překladatelskou práci po stránce literární a jazykové, zejména jejím srovnáním s biblí Kralickou^[3] a jako dílo ji oceňuje s upřednostněním kvality překladu před ní i dalšími dřívějšími překlady, zejména rabína Steina a pražského Vrchního rabína Sichera. Eisnerův rozsáhlý doslov ostře až kriticky obhajuje změněný přepis ustálených českých podob do hebraistických forem, a to jak u jmen biblických osobností, tak i názvů míst a věcí, a vyzdvihuje nejen hebraismus, ale i celkové podání překladu, ve slohovém vyznění. Zmiňuje odlišnost Šrámkova a Kajdošova díla od většiny stávajících překladů Bible, nepostrádající židovská specifika a tón textu, odpovídající více než jiná, původním hebrejským a v některých židovských částech svatých textů i aramejským podáním.

• Die Tschechen : Eine Anthologie aus fünf Jahrhunderten (Čechové : antologie z české literatury pěti století), München : R. Piper, 1928, 442 stran,^[4]
• Na skále: dvanáct zastavení Máchovských. 1. vyd. Praha: Karel Voleský, 1945. 182 s. 

• Chrám i tvrz (1946)
• Čeština poklepem a poslechem (1948)
• Malované děti (1949)
• Rady Čechům jak se hravě přiučiti češtině

Sonety kněžně (1945)

• Leo Rosten: Pan Kaplan má třídu rád
• Franz Werfel: Čtyřicet dnů 1934
• Franz Kafka: Proces, Praha : Československý spisovatel, 1958
• Walt Whitman: Demokracie, ženo má!: výbor ze Stébel trávy, Praha : Jaroslav Podroužek, 1945

• ČERNÝ, Jiří; HOLEŠ, Jan. Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky. 1. vyd. Praha: Libri, 2008. 739 s. ISBN 978-80-7277-369-5. S. 149. 
• Dějiny české literatury. IV. Literatura od konce 19. století do roku 1945 / hlavní redaktor Jan Mukařovský. 1. vyd. Praha: Victoria Publishing, 1995. 714 s. ISBN 80-85865-48-3. S. 615. 
• FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 1. A–G. Praha: Academia, 1985. 900 s. ISBN 80-200-0797-0. S. 650–653. 
• Lidová kultura : národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. 1. sv. Praha : Mladá fronta, 2007. 284 s. ISBN 978-80-204-1711-4. S. 49. 
• Pražský lingvistický kroužek v dokumentech / Petr Čermák, Claudio Poeta, Jan Čermák. Praha : Academia, 2012. 783 s. ISBN 978-80-200-2097-0.
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 289. 
• VEČERKA, Radoslav. Slovník českých jazykovědců v oboru bohemistiky a slavistiky. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2013. 341 s. ISBN 978-80-210-6265-8. S. 60. 
• VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 15. sešit : Dvořák–Enz. Praha: Libri, 2012. 467–610 s. ISBN 978-80-7277-504-0. S. 562–563. 

• Pražská německá literatura

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Pavel Eisner na Wikimedia Commons
• Osoba Pavel Eisner ve Wikicitátech
• Autor Pavel Eisner ve Wikizdrojích
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Pavel Eisner
• Pavel Eisner v souborném katalogu Akademie věd ČR
• Pavel Eisner ve Slovníku české literatury po roce 1945
• Pavel Eisner na stránkách Obce překladatelů
• Pavel Eisner na stránkách Ústavu pro jazyk český AV ČR

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.